Hudbu slyšel Johann Sebastian Bach dřív než slova. Dospěl, aniž by měl vlastní rodiče. A přesto složil víc než tisíc skladeb, zplodil dvacet dětí a jeho tóny dnes letí hlubokým vesmírem. Jaký je jeho příběh?
Hudebník od kolébky
Narodil se v březnu 1685 jako osmé dítě do velmi muzikantsky založené rodiny. Všichni v okolí nosili jméno Bach a většina z nich hrála na nějaký nástroj. Hudba u nich byla běžnou součástí dne, jako u jiných rodin třeba pečení chleba.
Sebastian měl od začátku výjimečný sluch a talent. Jenže v devíti přišel o mámu, o rok později o tátu. Ujal se ho starší bratr Johann Christoph, varhaník v nedalekém městě. U něj se naučil hrát i skládat. Už v patnácti odešel do Lüneburgu, aby si hudbou vydělal na živobytí.
Dvě ženy a dvacet dětí
První manželkou byla Marie Barbara, jeho sestřenice z druhého kolene. Vzali se v roce 1707. Měli spolu sedm dětí, čtyři přežily. Mezi nimi i dva synové, kteří se stali slavnými skladateli. Byli to Wilhelm Friedemann a Carl Philipp Emanuel. V roce 1720 Marie náhle zemřela, zatímco byl Bach pracovně v Karlových Varech. Pohřbili ji ještě dřív, než se stihl vrátit domů.
O rok později se oženil podruhé. Anna Magdalena byla dvorní zpěvačka, mladší o 16 let. Byla nejen manželka, ale i spolupracovnice. Přepisovala noty, zpívala v jeho dílech, vychovávala děti z prvního manželství a porodila dalších třináct dětí. Osm jich zemřelo, když byly ještě malí. Celkem měl Bach dvacet potomků, šest jeho synů se věnovalo hudbě. Jeden z nich, konkrétně Johann Christian, se později proslavil v Londýně.
Hudba místo slávy
Bach pracoval celý život. Začínal jako houslista a varhaník, brzy ho ale zajímalo hlavně skládání. Byl výjimečný v tom, že dokázal propojit různé hudební styly, tedy německý, francouzský i italský.
Nejplodnější období zažil v letech 1717 až 1723 ve městě Köthen. Tady složil Braniborské koncerty, první díl Dobře temperovaného klavíru a mnoho skladeb, které se hrají dodnes. Právě tahle léta později označil za nejšťastnější.
Pak přišlo Lipsko. Ujal se role kantora a městského hudebního ředitele. Ale místo vděku čelil neustálé kritice. Vadilo, že chce kvalitní hudbu. Vadilo, že si říká o lepší plat. Vadilo skoro všechno. Přesto tady napsal svá největší duchovní díla, a to Matoušovy pašije, Janovy pašije a Mši h moll.
Konec života a návrat po sto letech
Na konci života Bach oslepl. Léčil ho potulný „lékař“ John Taylor, který neúspěšně operoval i Händela. Bach po operacích ztratil zrak a zhoršil se mu i celkový zdravotní stav. Zemřel 28. července 1750. Pohřeb byl skromný, bez hudby. Místo jeho hrobu se brzy zapomnělo.
Sto let po smrti vytáhl jeho dílo ze zapomnění skladatel Felix Mendelssohn. Od té doby už jeho hudba nikdy nezmizela. Když NASA v roce 1977 vysílala sondu Voyager s výběrem lidské kultury, přibalila i Bachův Braniborský koncert č. 2.
Na vrcholu světa poprvé zavlála před 41 lety československá vlajka. Výstup ale skončil smrtí
Zdroj: operaplus, nasetema, stoplusjednicka
